Rétorské načtení známého románového zpracování pohnutých životních osudů tibetského mudrce a národního hrdiny Milärepy, který žil na přelomu 11. a 12. století, patří k vrcholům Tomášovy slovesné tvorby. Eduard Tomáš vychází z poměrně strohého podání Milarepova životopisu jeho žákem lamou Räčchungem a s pozoruhodnou literární invencí jej rozvíjí do kompaktního a působivého románového tvaru. Knihu předčítá Václav Koláček a postupně budou doplněny všechny její kapitoly.

Proč meditovat (Proč a jak meditovat, Shanta Vana, 2015)
Přepis přednášky bhanteho Dhammadípy
Abychom se naučili meditaci, naučili krásnému utrpení, co potřebujeme. Motivaci. Jelikož, dle buddhistického učení, co prožíváme, co budeme prožívat a co jsme prožívali, záleží na naší motivaci.
Jestliže je motivace dobrá, znamená to kultivace, a meditace v pojetí buddhismu, v sanskritu, nebo v pálí, meditace znamená kultivace, bhávana. Bhávana znamená stávat se. Já se stávám něčím,
protože mám motivaci. Jestliže nemám motivaci, ničím se nestanu. Motivace z negativní stránky se v buddhistickém učení nazývá anušaja. To je mrak nevědomí, mrak nečistot, mrak zakalení, který
doprovází vědomí. Tento mrak zakalení, závoj zakalení, není nic jiného, než naše minulé špatné zvyky a minulá špatná motivace. Pozitivní stránka věci, pozitivní motivace, se nazývá adjášaja. Anušaja je to,
co na nás doslova lpí, lpí na našem vědomí, jelikož to lpí na našem vědomí, my lpíme na sobě, lpíme
na světě, lpíme na osobách, my lpíme na věcech, a prožíváme ne krásná utrpení, ale nekrásná
utrpení. My chceme prožít krásná utrpení, proto, než začneme meditovat, myslím, že i pro zkušené
meditátory stejně tak jako pro začátečníky, motivace je to nejdůležitější. Správná motivace je tedy
adjášaja adi, ášája. To znamená to, co doprovází naše vědomí, a dává mu autoritu. Adi je autorita.
Jestliže má vědomí autoritu, je pevné. Jestliže vědomí je pevné, můžeme ho správně používat. Jestliže
vědomí lítá sem a tam, nenachází v sobě pevnost, co vzniká. Vzniká stav nespokojenosti, vzniká stav
deprese, vzniká stav nesprávného života. Správný život pochází ze správné motivace, která dává
tomu, co je v nás lepší, a zvlášť učení severního buddhismu, které zdůrazňuje buddhovství, jako
přirozený stav všech bytostí, jestliže chceme poznat to, co je v nás lepší, musí mít naše vědomí
autoritu, předsevzetí. Předsevzetí čeho, předsevzetí poznat to, co poznáváme s čistým vědomím.
Tomu se říká stávat se. Stávat se čím, stávat se tím, po čem naše pozitivní já touží. Buddha učil to, co
učil, hlavní důvod je, aby my bytosti jsme poznali, co vlastně jsme. Abysme poznali sami sebe. Jestliže
poznáme sami sebe, překonáme sami sebe. Jestliže překonáme sami sebe, můžeme zapomenout
sami sebe. Jestliže můžeme zapomenout sami sebe, nejlepší cesta k tomu je právě meditace,
můžeme poznat krásné utrpení. Krásné utrpení přestává být utrpením, protože je to krása. Tomu se
říká pravda utrpení. Pravda utrpení je krásná pravda pro ty, kdo utrpení poznají, pravda utrpení je
horor pro ty, kdo pravdu utrpení nepoznali. Tedy jak naše vědomí získá autoritu, získá pevnost,
k tomu, abychom překonali své malé já a zažili velké já. Velké já znamená to já, které překonalo malé
já. To já, které překonalo malé já, vlastně není žádné já. Žádné já je přesto já. Já nejá, nemá žádný
význam. Jestliže správně meditujeme, jistě poznáme a myslím, že většina z nás pozná, stav vědomí
bez myšlení. Poznali jsme stav vědomí bez myšlení? Co jsme v momentě, kdy nemyslíme? Nic, je
přesto něco a něco, je přesto nic. Nic a něco je meditace. Myšlením dáváme věcem formu. Ale věci
pevnou formu nemají. Tu pevnou formu věcem dává právě vědomí. Ať v náš prospěch, či v náš
neprospěch. Záleží na tom, jaké vědomí používáme. Abychom poznali vědomí, které potřebujeme,
musí mít naše vědomí právě autoritu. Tuto autoritu dává vědomí meditace. Čili jestliže chci poznat,
proč medituju, měl bych uvažovat o tom, co dává mému vědomí autoritu. Jsou to různé popudy
2
zvenčí, co se mně líbí venku, nebo co se mně nelíbí venku, co je mně příjemné, nebo co je mi
nepříjemné. Co dává mému vědomí autoritu? Jestli je to to, co není příjemné, nebo to, co je mi
nepříjemné, co mám rád, nebo co nemám rád, to co chci, nebo to, co nechci, nebo kdo se mně líbí,
nebo kdo se mně nelíbí, co se stane? Vědomí ztratí autoritu. Když vědomí ztratí a

Milarepův životopis
Milarepa (1040 – 1123), rodinným příjmením Thöpaga, byl tibetský buddhistický učitel a básník, přičemž jeho duchovní i kulturní význam přesahuje rámec celého tibetského buddhismu. Je stejně respektován všemi školami tibetského buddhismu. Stal se hlavním žákem Marpy a učitelem Gampopy. Po dlouholeté meditační praxi a náročných zkouškách mu Marpa předal své učení. Milarepa tato učení předal mnoha svým žákům, z nichž vybral Gampopu za držitele své linie.
Milarepa se narodil do zámožné rodiny na hranici s Nepálem v Guthangu – jedné z mnoha provincií Tibetu. Jeho otec se jmenoval Mila Dordže Gjalcchän a matka Ňangccha Kargjän. Otec měl z narození svého syna takovou radost, že když se dozvěděl o jeho narození, nazval jej Thopaga, což znamená „Dobrá novina“. Později matka porodila ještě děvče, takže Milaräpa měl jednu sestru jménem Peta. Když byl Milarepa ještě dítě, zemřel mu otec a dům a polnosti jejich rodiny převzal jeho strýc, který učinil z Milarepy, jeho matky a sester otroky. Milarepova matka doufala, že až syn dospěje, podaří se jim získat svou půdu zpět, tak jak to bylo napsáno v závěti otce. Ale strýc to nedovolil a nechal žít matku se svými dětmi v bídě a chudobě. Matka tedy naléhala na Milarepu, aby se naučil černou magii a odplatil nepřízeň strýce. Milarepa odešel z domu, našel si učitele černé magie a později zničil dům svého strýce, v důsledku čehož zahynulo 35 lidí. I když jeho matka získala svou půdu zpět, pro Milarepu nebylo bezpečné se v rodném kraji nadále zdržovat. Vrátil se ke svému učiteli, který začal za pár let litovat činů, které on a jeho žák způsobili. Poslal tedy Milarepu, aby vyhledal učitele Dharmy a očistil jejich negativní skutky. Milarepa nakonec našel učitele Marpu, u kterého musel nejprve podstoupit náročné zkoušky, jimiž měl očistit svou neprospěšnou karmu. Milarepa musel opakovaně stavět z kamene věže. Když postavil věž o osmi podlažích, krátce před jejím dokončením obdržel Milarepa od Marpy první učení. Postupně Milarepa obdržel Marpův plný odkaz, všechny iniciace a učení. Nato se odebral do ústraní a strávil mnoho let meditováním v horách v odlehlých jeskyních. V jedné z jeskyň, kde Milarepa pobýval na začátku své praxe, jedl převážně kopřivy, proto je na mnoha thangkách (tibetských malbách) vyobrazen lehce zelený. Milarepa se v jeskynních věnoval řadě praxí a věří se dosáhl plného probuzení. Též se tvrdí, že ovládal řadu “nadpřirozených” schopností. Později měl Milarepa mnoho žáků, mezi nimi dva nejhlavnější patří Gampopu a Rečhungpu.
Zdroje: